Brno

Zase jeden neuvěřitelný výlet. Tenhle měl teda oproti jiným ještě neuvěřitelnější začátek. Shodnout se na tom, že zajet se podívat do Brna by bylo fajn, to není těžký, už jen proto, že Tugendhat. Ale dostat se do vily, to už taková sranda není. Protože prostě Tugendhat. Něco o tom vím, sem tam jsem to zkoušela, protože jsem mamce slíbila, že ji tam vezmu. Ale termíny tam nabízejí tři čtvrtě roku dopředu. A to jsme nikdy nebyly schopný dát dohromady.

Naštěstí jsi ale někde vyšťoural, že teoretická šance na rychlé sehnání lístků existuje přes brněnské infocentrum. A já si řekla, že kdo nic nezkusí, nic nezkazí. Přišla jsem z práce, vzala Astu a cestou na háje do centra zavolala. Ani jsem nedoufala, že to vyjde. Ale nějak se stalo, že tam měli na pátek dva volné vstupenky na prohlídky slavné krásné vily Tugendhat. To se nedalo nejet. Takže se jelo.

Teda jet na otočku do Brna jen na výlet, jen se podívat na nějaký památky, to taky není úplně pro každýho. Myslím, že máme dost štěstí, že pro nás oba to je. A že si to užíváme.

Už si nejsem úplně jistá, jestli mi cestou do Brna bylo špatně, nebo ne. Ale to je jedno, důležitý pro mě spíš je, že mi s Tebou klidně i mohlo být špatně, žes to bral tak v pohodě a já se kvůli tomu nemusela cítit špatně.

Pokud si správně vybavuju, cesta do Brna šla jako po drátkách a byla naprosto pohodová. To už asi ani nemusím psát, protože tak je to s Tebou vždycky. Určitě jsme se několikrát zastavili na kafčo a něco dobrýho, určitě jsme si hodně povídali, nezřídka vtipkovali a všímali si různých nepodstatných detailů. A cesta utekla jako nic a najednou jsme byli v Brně. Nějak jsme se rozhodli, kde zaparkovat poblíž centra, v klidu zaparkovali a v klidu vyrazili do neznáma. A bylo fajn prostě jen tak bez stresu vyrazit do neznáma. 

A byl březnový den s květnovým počasím, teplým a slunečným. A to už taky asi nemusím psát o tom počasí, to je taky zbytečný. A možná proto, že jsme dorazili na místo docela brzy, možná proto, že to tak v Brně bývá o všední den.. nebylo tam nijak moc lidí. U obchodů a center jo, ale v těch kouzelných starých uličkách, zákoutích a vůbec stranou, tam byl klid neuvěřitelnej.. A všechno bylo tak blizounko u sebe, všude se dalo úplně v pohodě dojít. Tak jsme chodili. A kochali se. 

Pamatuju si, že kromě spousty krásných míst a zákoutí to v centru Brna moc krásně vonělo, jako by v tom městě byly rozesety buňky všech kuchyní světa, včetně těch ještě neobjevených. A krásný světlo tam bylo, takový jako z jinýho světa. 

A nám bylo jedno, kam zajdeme a co uvidíme, kromě vily jsme neměli žádný plán. A to je strašně prima, protože jsme mohli chodit, kam nás oči zanesly. Neunikl nám Zelný trh, kde trhovci prodávali spoustu lákavých dobrot, ani legendární Divadlo Husa na provázku, ani infocentrum s krokodýlem zavěšeným v průchodu, ani ulička Václava Havla s vtipnými milými nápisy ani katedrála svatého Petra a Pavla, výrazná dominanta města s krásným parkem okolo. A vtipná socha Jošta od Róny vlastně může za to, že se na výletech fotíme s koněm, teda sochou koně většinou, a že jsme si museli pořídit Lojzíka.

No a pak jsme narazili na kostel sv. Jakuba. Už ani nevím jak, najednou jsme byli na prohlídce tohohle zajímavýho svatostánku. Jsem nikdy předtím na prohlídce kostela s průvodcem nebyla, pokud nepočítám nějaký školní výlety. A byl, je prostě hodně působivej. A mně osobně na něm připadalo něco zvláštního, ale nedokázala bych pojmenovat, co. Kdyby nám ten průvodce nepověděl, že kostel nemá typická vitrážová okna, protože ta byla za války zničena, asi by mi to fakt nedošlo. Že je tam oproti jiným kostelům krásné jasné ostré světlo. A šli jsme i nahoru, k varhanům. A šli jsme ještě víc, do podkroví. Panečku, podkroví kostela, to je znamenitá záležitost. Krásná záležitost. A Tys zkoušel zvonit na zvon. A krásný výhled na město jsme měli. A po prohlídce si dali vedle v kavárně kafčo, na ulici, bylo tak příjemný teplo. A z Tebe sálala nekonečná pohoda.