#tltk

May 2, 2020

Dobčice

Tenhle výlet bude mít mezi našimi výlety vždycky svoje zvláštní místo. Každý náš výlet je nepředstavitelně báječný a úžasný a nesrovnatelný, ale tenhle byl zkrátka a dobře první. A nasadil laťku zatraceně vysoko. Dlužno podotknout, že všechny další na ni bez problémů dosáhly. Kdybych do Tebe nebyla blázen už před tím víkendem, po něm bych zcela určitě byla. 

Když jsi mi posílal odkaz na to místo, v první chvíli jsem si pomyslela, že to muselo být děsně prima, strávit pár chvil na takovém kouzelném místě. Myslela jsem, žes tam byl a tak trochu Ti to záviděla. Ukázalo se, že nebyl.

A když jsi navrhnul, že tam pojedeme, byla jsem nadšená a těšila se tam jako malá holka. Bylo to dlouhatánské těšení, ke konci jsem si ho zkracovala vyvářením, abychom tam neměli žádné starosti a trochu se u toho vyřádila. Starosti s jídlem jsme tam opravdu neměli. Žádné starosti jsme tam neměli.

Už cesta tam byla neuvěřitelná. Do té doby jsem vlastně neměla tušení, že je možný cestovat v takové pohodě. V nekonečné pohodě. Jsem byla úplně vyřízená z toho, že se nemusím nijak kontrolovat, že můžu říct, co mě napadne, udělat jakoukoliv blbinu, mlčet, kochat se, fakt cokoli. Tys byl úžasnej a každá Tvoje samozřejmá reakce mě odrovnávala znovu a znovu. Klid a pohoda byly fakt nekonečný. Každá zastávka na kafe jiná a jinak pěkná. A zastávka v Holašovicích, skoro v cíli, to byla taky pořádná záležitost.

Není úplně snadný popisovat výlet skoro po dvou letech a tolika vypitých lahvích vína, zase to ale bude snazší než za ještě delší dobu. Takže to bude spíš o pocitech..

Na konci té krásné cesty čekalo kouzelné místo. Že to bude paráda, to jsem tak nějak tušila podle fotek, na které jsem se dívala jen asi osm tisíckrát. Ale že bude tak kouzelný, jak bylo v reálu, to mě odbouralo. Když jsme tam vystupovali z auta, asi jsem měla pusu i oči otevřené údivem. Já to vůbec nepobírala, jak může být někde tak pěkně. A jak je možný, že něco takovýho pro sebe budeme mít celý víkend. Asi jsem chvílemi ani dýchat nemohla.

Byly to téměř tři neuvěřitelné dny. Tak moc, že se pro jejich vystižení nebo popis jen velmi těžko hledají slova. Dny i noci protkané skrz naskrz absolutní lehkostí, nekonečnou radostí z prostého bytí, nebetyčnou krásou tak obyčejných i nadpozemsky neobyčejných a výjimečných věcí, až se tajil dech, až se zdálo, že to všechno nejde unést. Dny prosté nejen negativních, ale i neutrálních pocitů. Dny, kdy si člověk každičkým kouskem svého já uvědomuje, že tohle všechno zažít, cítit, vidět, ze tohle všechno je přes svou naprostou jednoduchost ohromný dar. Dny, kdy každý nádech, výdech, pohled, pohyb, myšlenka jsou přirozeným vyjádřením vší té nádhery a zároveň poděkováním za možnost to opravdu zažít.

Místo tak klidné, že člověk slyší i myšlenky, o kterých ani nevěděl. Kde ani lišky nedávají dobrou noc. Místo, kde se čeká na ledňáčky. Kde jsou roztomilí vrabčáci pátrající po pokladech, rozpustilé veverky, kam srnky přivádí mláďata. Místo, kde je slyšet vzdálené bučení krav, hýkání oslíka, kvákání žab, šplouchání ryb a vodníka a rusalek, kde je snad slyšet i opar vznášející se nad vodní hladinou, kde ticho ruší padající žaludy, kde je noční obloha tak krásná a bohatá, že vyvolává dojem, že ji vymaloval ten pouliční malíř z Karlova mostu, který potřebuje prodat svá dílka za každou cenu jen proto, aby se líbila.

Ty poslední dva odstavce jsem psala po návratu a nic bych na nich neměnila (teda kromě stylistiky). Když je čtu, jsme tam zase. Připojila bych k tomu důležitou poznámku. To místo je jistě mocný a krásný, ale to hlavní kouzlo dostalo díky Tobě, miláčku. Tys byl tak milej a bezprostřední a bezstarostnej a zábavnej a vtipnej a klidnej a pořád bylo co povídat a co poslouchat. Vůbec nešlo se toho všeho nabažit. Mockrát za ty tři dny jsem měla pocit, že se musím každou chvilku rozlítnout na miliony kousíčků, protože tak intenzivní pocit štěstí nejde vydržet. Celou tu dobu jsi mi ukazoval, jak krásně může být.

Tulení, mlsání, kochání, saunování (jsme se v říjnu koupali v rybníku, i když já se nekoupu ani v létě), pivko ve vsi „na puberťáky“, hvězdy, svíčky, krb, vor, pitoreskní kadibudka, ostrůvek uprostřed rybníka, sprcha s přírodním levandulovým mýdlem, blaho, blaho, blaho..

Za mě jedna ze dvou nejlepších narozeninových oslav.